Displeje, všude samé displeje. Proč už automobilkám nevoní tlačítka? A proč se staví efekt nad rozum?

Občas má pocit (a musím říci, že to je čím dál častěji) že automobilky nabraly ne úplně ideální směr. Důkazem budiž dnes už hojně používané displeje. Zejména ty dotykové. Na trh dorazí nové auto a v tiskových zprávách najdete celé odstavce o jednodušším užívání a modernějším spojení člověk-stroj. To vše, díky dotykovým displejům a díky menšímu počtu tlačítek.

Když zavzpomínám na nedávná auta, vybaví se mi třeba Opel Insignia po faceliftu. Aktuálně má tohle auto touchpad, nebo dotykové nastavování teploty. Jak efektní. Nebo nedávno představený Lexus NX. Také zde najdete coby hlavní ovladač touchpad. A co teprve Peugeot, který u některých svých modelů rovnou stornoval téměř všechna tlačítka a veškeré ovládání umístil do systému, který je zastřešen dotykovým displejem.

Každé podobné řešení má jednu společnou věc. Na fotkách to vypadá velmi pěkně a moc hezky se to v dnešní době chytrých telefonů a tabletů prezentuje. Jenže auto není to samé co tablet, telefon nebo notebook. Jen si zkuste hrát s touchpadem na svém notebooku v autobusu. Není to zrovna ideální. A zkuste si váš tablet ovládat jednou rukou a jet při tom na jízdním kole. Také nic moc, že?

A přesně o tom to je. Dotykové ovladače vyžadují cit a pozornost. Vypadne vám hmat a tento smysl musíte nahradit pohledem. Musíte se zkrátka dívat, kam přesně prst dáváte. U touchpadů musíte být jemní, abyste neklikli někam, kam nechcete. To vše je pak korunováno prostou složitostí systému. Když chcete na jednu obrazovku dostat veškeré ovladače, nevejdou se vám tam. Takže budete muset instalovat několik úrovní a koncový uživatel se nakonec bude muset mezi těmito úrovněmi pohybovat, což je další klik navíc a další věc odvádějící pozornost.

Nechci říci, že dotykový displej je něco špatného, jenže všeho moc škodí. Ideální je kombinace tlačítek, otočných ovladačů a dotykového displeje. Naopak přílišné množství tlačítek škodí, stejně jako vše na dotykovém displeji.

Bohužel téměř všichni už nechtějí s tlačítky nic mít, všichni potřebují displeje. Třeba Volvo bude dělat displej přes celý středový panel, Tesla Model S už takovou věc má. Možná jsem ze staré školy, ale na tyto věci si zvykám vždy velmi těžko a nerad. A když pominu všechno ostatní, velmi mi při jízdě v noci vadí, když se v autě nacházejí takto velké podsvětlené plochy, které vás regulérně oslňují, byť vám to tak na první pohled nemusí připadat. Ano, některé displeje lze vypnout, jenže potom když chcete změnit teplotu klimatizace, musíte si nejprve systém zapnout, což je další úkon navíc. U tlačítek jednou dvakrát klepnete a máte, co jste chtěli.

A proč že se tohle všechno děje? Protože to zřejmě zákazníci chtějí, nebo neví, že to při jízdě není úplně příjemná věc. Tím hlavním důvodem ale bude prostý fakt ceny. Dnes už takto velké displeje nejsou vůbec drahé a jejich instalace je na výrobu dost možná výrazně levnější než klasická tlačítka. Všechno se zjednodušuje a toto je další důkaz.

Celé léto jsem strávil na cestách v obyčejném Subaru, bez navigace, téměř bez displejů, bez ničeho. Divili byste se, jak dobře se v takovém autě jede. Nic na vás nesvítí, všechno je po ruce a hlavně nic neodvádí vaši pozornost, protože máte k dispozici na hraní pouze volant a pár čudlíků. Nevypadá to sice „very cool“, ale co v autě není „cool“, to mnohdy bývá z praktického hlediska podstatně lepší. Takže až vám bude zase nějaký prodejce říkat, ať si připlatíte za dotykový displej, nebo ať si koupíte právě jejich auto, protože má displeje, běžte se před tím projet něčím starým a jednoduchým. Možná zjistíte, že některé inovace jsou opravdu postavené na hlavu.