Jak satelit o velikosti kufříku zachránil misi na Mars. NASA v něm vidí budoucnost průzkumu vesmíru
Vědci z celých Spojených států předložili počátkem letošního roku množství zajímavých nápadů, jakým směrem se ubírat při budoucím průzkumu Sluneční soustavy. Mezi navrhovanými robotickými misemi byl například průzkum asteroidů, ponoření se do lávových trubic na Měsíci nebo průzkum atmosféry Venuše.
NASA nakonec vybrala čtyři z těchto misí, které pokročily do stádia průzkumu realizovatelnosti. Do dalšího kola postoupí dvě z těchto misí, které se dočkají financování s nákladovou hranicí 450 milionů dolarů, a jejichž realizace by měla být na pořadu příští dekády.
Vývoj mise trvá i desítky let
Tímto způsobem funguje NASA již celá desetiletí. Celý proces od zrození nápadu po získání dat ze zkoumaného objektu trvá i několik desetiletí. Tato technika průzkumu vesmíru byla v uplynulých desetiletích velice úspěšná a NASA se podařilo prozkoumat velkou část Sluneční soustavy. Doba se však mení a drahé robustní satelity mohou již brzy nahradit drobné satelity o velikosti kufříku, se kterými se již delší dobu experimentuje.
Technologie jako například CubeSat mohou totiž nabídnout mnohem levnější a rychlejší průzkum vesmíru namísto toho, aby byly roky vyvíjeny složité vesmírné systémy a lodě.
V posledních letech se totiž nové generace vesmírných společností zabývají vývojem satelitů, jejichž cena za vynesení do vesmíru se pohybuje okolo deseti milionů dolarů. V souvislosti s tím probíhá také stále větší miniaturizace nezbytných vědeckých přístrojů. Prakticky lze posun vesmírného průmyslu přirovnat k mobilním telefonům, které dnes nabízí větší výkon, než měly nejvýkonnější běžné počítače před desti lety.
Potenciál malých satelitů již není jen teoretický
Pravý potenciál malých satelitů se naplno ukázal před dvěma lety, kdy byla do vesmíru spolu s misí sondy InSight vyslána dvojice satelitů CubeSat americké vesmírné agentury NASA s názvem MarCO-A a MarCO-B. Tyto malé satelity bez problémů rozmístily vlastní solární pole, stabilizovaly se, otočily se ke Slunci, a poté se vydaly k Marsu.
Do té doby CubeSat ještě nikdy neletěl za nízkou oběžnou dráhou Země. Tyto satelity navíc dokázaly v hlubokém vesmíru ovládat své pozice a po dosažení svého cíle použít vysokorychlostní anténu k přenosu dat zpět na Zemi rychlostí 8 kilobitů za sekundu. Satelity MarCO se však staly více než pouhou demonstrací technologie.
Problémy během přistání sondy na Marsu
V roce 2018 čelila NASA komunikačnímu výpadku během kritické chvíle, kdy měla kosmická loď InSight vstoupit do marťanské atmosféry a přistát na povrchu rudé planety. Pro překlenutí komunikační mezery využila NASA zmíněné dva MarCO 6U CubeSat satelity za 18,5 milionu USD a použila je k přenosu dat z InSight během procesu přistání. Kdyby se InSight nepodařilo přistát, MarCO by sloužily jako takzvané černé skříňky, protože by obsahovaly všechny údaje ze sondy.
Úspěch satelitů MarCO změnil vnímání malých satelitů a planetární vědy. Několik měsíců poté, co jejich mise skončila, Evropská kosmická agentura oznámila, že pošle dvojici satelitů CubeSat na svou misi Hera do binárního asteroidního systému. Inženýři ESA toto své rozhodnutí obhájili právě úspěchem malých satelitů během mise InSight. Dále čtěte: Evropská sonda identifikovala zvláštní vesmírný jev kolem Slunce. Astronomové o něm dosud neměli tušení.
