Vynález tranzistoru je považován za průlom v elektronice
Tranzistor je polovodičová elektronická součástka se schopností zesilovat elektrický signál. Název zařízení je odvozen od slov transconductance s "polovodičovou" příponou -stor jako ve varistoru.
Vynález tranzistoru je považován za průlom v elektronice. Tento prvek nahradil velké, nespolehlivé a energeticky náročné elektronky a dal podnět k rostoucí miniaturizaci elektronických zařízení a přístrojů, zejména proto, že díky nižší spotřebě energie bylo možné zmenšit i pasivní prvky spolupracující s tranzistory. V integrovaných obvodech, například v mikroprocesorech, jejich počet přesahuje jednu miliardu.
Aplikace tranzistorů
Tranzistor mají velmi širokou škálu použití. Používají se ke konstrukci různých typů zesilovačů: diferenciálních, operačních, výkonových, selektivních, širokopásmových. Tranzistor je klíčovým prvkem při konstrukci mnoha elektronických obvodů, jako jsou zdroje proudu, proudová zrcadla, stabilizátory, měniče napětí, elektronické klíče, měřicí spínače, generátory a mnoho dalších.
Díky jeho širokému uplatnění se bez tohoto prvku neobejde žádné složitější elektronické zařízení.
Rozdělení tranzistorů
Existují dvě hlavní skupiny tranzistorů, které se liší svým principem činnosti - bipolární tranzistory a unipolární tranzistory.
V bipolárních tranzistorech protéká proud polovodičovými přechody různých typů vodivosti (n a p). Skládá se ze tří vrstev polovodičů s vodivostí typu npn, resp. pnp. Vyznačuje se tím, že malý proud tekoucí mezi bází a emitorem řídí větší proud tekoucí mezi kolektorem a emitorem.
Unipolární tranzistory jsou tranzistory, v nichž proud protéká polovodičem s jedním typem vodivosti. Výstupní proud je funkcí řídicího napětí.
V oblasti polovodiče se dvěma elektrodami: source (S) a drain (D) vzniká tzv. kanál, kterým protéká proud. Podél této oblasti je umístěna třetí elektroda, nazývaná hradlo (G). Napětí přivedené na hradlo mění vodivost kanálu, a tím ovlivňuje protékající proud.
