4K87 Sopka: Tato stará, ale osvědčená sovětská zbraň je postrachem moderních vojenských lodí

Věda a technika 19. října 2022 | 10:53 — Lukáš Bauer
V době kdy „zuřila“ mezi světovými velmocemi studená válka, NATO a USA dominovaly svou převahou na moři a sovětský svaz musel na tuto skutečnost reagovat. Odpovědí sovětů byla ničivá zbraň s názvem 4K87 Sopka. Ta dokázala potopit válečnou loď na pouhé čtyři rány.
Další 1 fotografie v galerii
Sovětská zbraň proti lodím NATO / Wikimedia Commons / Hoffi63, CC BY 3.0

Prvním systémem pobřežní obrany zavedeným do výzbroje zemí východního bloku byl 4K87 Sopka (v NATO kódu SSC-2B Samlet), který využíval podzvukovou letounovou střelu S-2 s proudovým motorem. Dalším vývojovým stupněm byl komplex 4K51 Ruběž (v NATO kódu SSC-3 Styx) s protilodní řízenou střelou P-15Termit. Střela P-15 Termit byla menší než S-2 a byla poháněná raketovým motorem spalujícím kapalné palivo TG-2. Toto palivo bylo ve skutečnosti velice agresivní žíravinou, takže obsluhy musely při tankování nosit kompletní protichemický oděv. Natankované rakety mohly být skladované jen omezenou dobu. Jinak došlo k neopravitelné korozi nádrží a střelu bylo nutné vyřadit.

Obří bojová hlavice

Střela P-15 Termit používala buď trhavou bojovou hlavici s hmotností 480 kg nebo „speciální“ jadernou hlavici ráže 15 kt. Rozměry střely se podařilo díky sklápěcím křídlům zmenšit tak, že se vešla do kontejneru s vnitřním průměrem 1,69 m. Vzletová hmotnost střely byla 2,7 tuny. Termit měl výhodu v tom, že autopilot dokázal ve spolupráci s radiovýškoměrem udržovat mnohem nižší letovou výšku, čímž klesala pravděpodobnost, že nepřítel střelu zaměří. Zatímco KS-1 létala ve 400 metrech, P-15 měla letovou výšku jen 100 až 200 m a modernizovaná P-15M létala ještě níž, jen 25 až 50 m nad hladinou.

Křídlaté rakety systému Rubež bylo možné odpalovat přímo z kontejneru, v kterém se přepravovaly. Na jediné vozidlo se podařilo umístit  kontejner s dvojicí střel, radar, kabinu řízení střelby a veškeré příslušenství, včetně zdrojových jednotek. Ale bylo nutné vybrat pořádný podvozek.

Přepravním vozidlem je MAZ-543, který známe i od nás jako přepravník operačně taktických raket systému 9K72 Elbrus (v NATO kódu SS-1c SCUD). Vozidlo není žádný drobeček. Již v „základu“ má délku 11,5 m a hmotnost 23 tun. K pohonu slouží vidlicový vznětový dvanáctiválec D-12 se zdvihovým objemem 38,8 l, výkonem 500 koní a spotřebou 125 litrů na 100 km. Motor patří do rodiny motorů, které poháněly tanky T-34 a jejich upravené verze celé další dvě generace tanků.

S nástavbou protilodních střel stoupla délka na 14,2 m a celková hmotnost na 43,5 tuny. Kontejner bylo možné nabít dvěma verzemi řízených střel, které se lišily systémem navádění. Jedna využívala radiolokační navedení, zatímco druhá byla vybavena pasivní infrahlavicí. Výhodou infrahlavice bylo, že cíl nebyl varován. Na druhou stranu měla menší dosah a bylo ji snadnější zrušit.

Vozidlo neslo v přední části radiolokátor „Garpun“ s dotazovačem vlastní/cizí. Jeho rameno se vysouvalo pomocí závitových tyčí tak, aby se zvýšil dosah za viditelný horizont, případně mohlo odpalovací zařízení vést palbu z úkrytu za terénní překážkou.

Sofistikovaný systém

Za kabinou řidiče byla kabina řízení střelby, kde měla stanoviště čtveřice mužů. Operátor radiolokátoru, operátor řízených střel, velitel a strojník zdrojové jednotky. Všichni čtyři seděli na sedačkách z letadla vybavených čtyřbodovými bezpečnostními pásy. To nebyl luxus, ale nutnost, protože když se do nástavby opřely výtokové plyny startovacího motoru rakety, „poskočilo“ téměř čtyřicetitunové vozidlo o 2 až 3 metry.

V nástavbě byl analogový počítač palebných parametrů. Při pohledu do jeho útrob plných ozubených koleček musí zaplesat srdce nejednoho jemného mechanika, IT technik nejspíš omdlí. Nicméně pravdou zůstává, že analogové počítače jsou odolnější proti elektromagnetickému pulzu (EMP) jaderných zbraní. Dodávku energie zajišťovala pomocná zdrojová jednotka, což nebylo nic jiného než malý turbohřídelový motor spojený s generátorem. V nástavbě tedy byla také nádrž na letecký petrolej.

Loď šla ke dnu po čtyřech výstřelech

Systém 4K51 Ruběž umožňoval ničení hladinových cílů do vzdálenosti 80 km od palebné linie. Řízené střely byly schopné zničit cíle do velikosti torpédoborce. Pro spolehlivé zničení cíle o velikosti fregaty byl normovaný odpal čtyř střel. Jako nejúčinnější kombinace se doporučovaly tři s radiolokační a jedna s infrahlavicí. Podle toho se nabíjely dvojice vozidel v palebných četách.

Systém Ruběž se vyvážel do Polska, NDR, Sýrie, Libye, Indie, na Kubu a do dalších zemí. Zájemci o zhlédnutí tohoto monstra mají možnost ve vojenském muzeu v nedalekých Drážďanech, kde zůstal jediný plně funkční kus z výzbroje armády NDR.

Zdroje: Suvorov, Beregovyje raketnyje komplexy, Těchnika i vooruženije, 2020 7-8, 2021 4-5, weaponsystems.net

Reklama
Reklama

Mohlo by vás zajímat

Navštivte kolébku zimních sportů. Lyžování v luxusním středisku je zážitek na celý život

Nalaďte se na Vánoce. Vychutnejte si magickou atmosféru...

Jak vybrat ideální turistickou obuv?

Vítejte v lyžařském ráji. Na dovolenou v tomto malebném...

Spravte si náladu. Víkend v pohádkové vesničce vás nadchne...

Podivné památky s neobjasněnou historií i nejasným účelem....

Nejkrásnější podívaná světa. Děje se každý den, přesto...

Zavřít reklamu