Archeologické pozůstatky z pradávných dob: Některé jsou pro vědce stále velkou záhadou
Obrovské kamenné koule v Kostarice
Velké kamenné koule, které pocházejí přibližně z roku 600 našeho letopočtu, jsou dílem pre–kolumbijské civilizace. Koule jsou tvořeny převážně z lávových hornin, které se nazývají gabbro. Podle archeologů, kteří nález stále studují, vytesali dávní lidé tyto koule do přesných sférických tvarů pravděpodobně pomocí jiných kamenů.
Většina odborníků se domnívá, že kamenné koule byly používány pro astronomické účely. Existují ale také domněnky, že mohou ukrývat návod, jak se dostat k některým tajným místům této dávné civilizace. Pravdou však je, že dodnes nikdo přesně neví, k čemu sloužily. Chibčanská civilizace, která kdysi osídlila Kostariku a další části střední Ameriky, zmizela po dobití španělskými kolonizátory a s nimi i tajemství kamenných koulí.
Mechanismus z Antikythery
Záhadná zkorodovaná skříňka s ozubenými koly byla nalezena na přelomu devatenáctého a dvacátého století ve vraku starobylé lodi poblíž ostrova Antikythera. Vědci si nad účelem skříňky, jejíž stáří se odhaduje nejméně na 2000 tisíce let, marně lámali hlavu.
Teprve před nedávnem zjistili, že se ve skutečnosti jednalo o velice složitý astronomický kalendář, který mimo další události, také dokázal předpovídat zatmění slunce. Je to dodnes nejdokonalejší zařízení, které z tohoto období bylo na světě nalezeno, jenž technologicky předběhlo zbytek světa nejméně o tisíc let.
Měděný svitek z Palestiny
Po rozluštění záhady měděného svitku, který byl nalezen v roce 1952 v Qumranu v západní části dnešní Palestiny, prahnou odborníci již mnoho let. Mezi specialisty na starověké artefakty totiž koluje teorie, že na měděné destičce je popsáno místo, kde je uloženo obrovské množství zlata a stříbra.
Měděný svitek byl nalezen mezi artefakty, které jsou známy jako „svitky od mrtvého moře,“ jenž byly objeveny v jeskyni poblíž osady Qumran. Svitek zřejmě pochází z období, kdy toto území ovládala Římská říše.
Hobité z Indonesie
Některé vědecké objevy jsou opravdu velice zvláštní. Jedním z takových je objev hobitů na vzdáleném indonéském ostrově Flores v roce 2003. Vědci zde našli kosti drobného pradávného člověka Homo floresiensis, který byl označen hobitem.
Pozůstatky prvního Homo floresiensis, které byly objeveny, patřily dospělé ženě ve věku třiceti let. Tato žena měřila pouze 1,06 metru a měla velice drobnou, asi poloviční lebku než dnešní typ člověka. Vědci se nejprve domnívali, že se mohlo jednat o degenerativní vadu, takzvanou mikrocefalii, která je charakteristická zakrnělou hlavou a krátkou postavou. Pozdější objevy podobně velikých pozůstatků však naznačovaly, že Hobit není degenerovaný malý člověk, ale že se jedná o dosud neznámý druh. Přesto je pro vědce místo Homo floresiensis v evoluci lidských předků, takzvaných hominidů, stále záhadou.
Qin Shi Huangova hrobka v Číně
V roce 1974 několik zemědělců v čínské provincii Shaanxi objevilo jeden z největších archeologických objevů 20. století – terakotové sochy armády císaře Qin Shi Huang z období let 259 až 210 před naším letopočtem.
Samotné sochy vojáků až zase takovým tajemstvím nejsou. Historici vědí, že armáda byla vytvořena, pro obranu prvního čínského císaře během jeho posmrtného života. Co však vědci zatím netuší, je kde přesně je pohřben samotný císař, a také jaké poklady mohou být pohřbeny s ním.
Pyramidovité mauzoleum se nachází asi kilometr severovýchodně od místa, kde byla objevena terakotová armáda. Nikdo však zatím nenašel hrobku, kde se císař a s ním pohřbené poklady opravdu nachází. Z dochovaných záznamů však vědci tuší, že hrobka může být zabezpečena velkým množstvím jedovaté rtuti.
