Na Zemi dochází základní stavební materiál – písek. Vědci varují před celosvětovým kolapsem

Vědci ve své poslední publikaci varují před dalším ekologickým problémem způsobeným lidskou činností. Tentokrát se však nejedná o globální oteplování, ale překvapivě o těžbu písku, základního stavebního kamene stavebnictví, sklářství a dalších oborů. Vzhledem ke stále rostoucí poptávce po využívání přírodních zdrojů, se písek a štěrk staly nejvíce vytěženou skupinou materiálů po celém světě. Vědci zároveň varují, že je velice těžké tuto činnost v globálním měřítku kontrolovat.

Nekontrolovatelná těžba těchto surovin může znamenat vznikající problém s významnými socio-politickými, ekonomickými a environmentálními dopady. Podle vědců totiž písek a štěrk představují v celosvětovém měřítku 68–85 % z 59 miliard tun materiálu, který je každoročně vytěžen z povrchu Země a tento podíl se velice rychle zvyšuje.

Studie přitom prokázala, že nadměrná těžba písku může mít velice negativní vlivy na prostředí ve kterém žijeme. V některých oblastech již vedla ke ztrátě zvířecích i rostlinných druhů, k socio–politickým konfliktům a v neposlední řadě k degradaci přírodního prostředí nebo nadměrné erozi.

Jako příklady dopadu nekontrolované těžby písku vědci uvádějí rozsáhlou destabilizaci pobřeží, jenž přispěla k ničivějším důsledkům tsunami, která v roce 2004 zasáhla Srí Lanku. Stejná lidská činnost je také zodpovědná za problémy se zásobami vody v deltě Mekongu, kde je písek těžen takzvanou „písečnou mafií“ a představuje zde vážný problém se kterým se snaží bojovat místní vláda.

Zpráva OSN z roku 2014 uvádí, že lidé vytěží více než 40 miliard tun štěrku a písku ročně – tradičně z lomů, řek a pobřežních oblastí. Varující přitom je, že toto množství představuje dvojnásobek sedimentu, které vyprodukují všechny řeky světa. Problém je zejména v tom, že spotřeba několikrát převyšuje přirozenou schopnost obnovy a dochází tak k destabilizaci přirozeného povrchového prostředí.

Odborníci zároveň navrhují opatření, která by tomuto neblahému vlivu měla zabránit, převážně v podobě recyklace těchto materiálů, ke které dnes téměř nedochází.