Vědci díky speciálnímu přístroji objevili obří řeku ukrytou desítky tisíc let pod povrchem Antarktidy
Skupina vědců v rámci svého nového výzkumu objevila prastarou řeku, kterou ještě nikdy neviděl žádný člověk. Nachází se totiž přímo pod obrovskou masou ledu pokrývajícího Antarktidu. Řeku dlouhou bezmála 460 kilometrů objevili výzkumníci, když pátrali po všech faktorech ovlivňujících tání antarktického ledovce. Experti se domnívají, že právě tato řeka protékající hluboko po ledovcem do značné míry ovlivňuje vlastnosti samotného ledovce a rychlost, s jakou roztává.
Za objevem stojí především použití kombinace vzdušných radarových průzkumů, které takříkajíc vidí pod led a dokáží vytvářet 3D obraz toho, co se pod ledem nachází. Rozsáhlá zkoumaná oblast zahrnovala východní i západní ledové příkrovy napříč Antarktidou. Samotná řeka se ve svých 460 kilometrech cesty vlévá do Weddelova moře.
„Oblast, na které je tato studie založena, má dostatek ledu na to, aby zvedl hladinu světového oceánu o 4,3 metru. Fakt kolik tohoto ledu odtaje, a jak rychle, souvisí s tím, jaká je základna ledové masy. Nově objevený říční systém by mohl tento proces silně ovlivnit,“ uvedl glaciolog Martin Siegert z Imperial College London ve Velké Británii.
Vznik podledovcových řek
Že voda ledovými příkrovy protéká, není pro vědce žádnou novinkou. V zásadě se to děje dvěma způsoby. Jedním z těchto mechanismů je geotermální teplo a tření, které mohou pomoci při tání spodních vrstev ledovce a odvádět tak z něj velké množství vody. Druhým způsobem jsou hluboké trhliny v ledu, které jsou často k vidění v Grónsku a v Arktických ledovcích, kde se v souvislosti s ročními obdobími výrazně mění tloušťka ledu.
Nová studie ukazuje, že na Antarktidě dochází k dostatečnému tání na úpatí ledových příkrovů, aby se vytvořily řeky. Tyto kanály vysokotlaké sladké vody mohou urychlit proces tání ledu, protože základna ledovce se v místě, kde se setkává s mořem, stává méně stabilní. Vědci nyní oblast tání ledovců usilovně zkoumají, a i když se jejich metody neustále zdokonalují, samotné procesy, které tání ledovců řídí jsou natolik komplikované, že je to velmi obtížná disciplína. Bez jejich znalostí je však velice obtížné vytvářet relevantní a přesné modely.
Nebezpečný jev
Vědci tvrdí, že pokud bude rychlost tání v Antarktidě i nadále narůstat a léta budou dostatečně teplá na to, aby vytvořila povrchové tání a mouliny, mohlo by to mít významný dopad na skryté řeky, které již existují a ledový příkrov by se mohl stát v Antarktidě sezónnější podobně jako je tomu například v Grónsku. Všechny tyto faktory mohou vést k zpětnovazebním smyčkám, kdy dodatečné tání samo o sobě vytváří ještě rychlejší rychlost ztráty ledu. Jedním ze způsobů, jak by se to mohlo stát, jsou hluboké vodní toky, které způsobí rychlejší pohyb ledu po souši, čímž vzniká větší tření a ještě větší tání. Dále čtěte: (Bolševník nemusí být jen nežádoucím invazivním druhem. Ruským vědcům se z něj podařilo získat cenný materiál).
Zdroj: Sciencealert.com
