NASA přišla s novinkou, jak výrazně zkrátit vzdálenost mezi Marsem a Zemí!

Dnešní raketové motory jsou dobré k přetrhání řetězů gravitace, ale mají obrovskou spotřebu paliva a ve vesmírném prostoru nenabízejí optimální kontrolu nad jejich tahem.

To je hlavním důvodem, proč americká vesmírná agentura uzavřela tři různé kontrakty na vývoj moderních pohonných jednotek. Nejzajímavějším z nich je pohonný systém, který generuje plazmu z argonového paliva, což je bezbarvý plyn. Plazma je magneticky urychlena a stlačena do tenké trysky, kde generuje obrovský tah. Toto řešení má podle NASA velký potenciál zkrátit dobu cesty mezi Zemí a Marsem na několik týdnů.

Zadání agentury však nebylo jednoduché. NASA totiž ve smlouvě na tři roky požadovala za částku 9 milionů dolarů, aby výrobce úspěšně otestoval raketu s minimální délkou letu sto hodin do roku 2018. Nyní je nová raketa s pohonem VASMIR podle posledních zpráv připravena na sadu závěrečných zkoušek.

Tento týden výrobce oznámil, že úspěšně dokončil další stupeň zátěže motoru, který nyní běžel nepřetržitě deset hodin, což je obrovský nárůst oproti 30 vteřinám, kterých byl motor schopen počátkem roku. Výrobce uvedl, že v současné době provádí na pohonné jednotce výrazné úpravy a vše se zdá být na dobré cestě.

Nyní bude výrobce postupně zvyšovat zátěž rakety, až k dosažení sto hodinového letu, který požadovala ve smlouvě NASA.

Jak funguje iontový motor

Nejdříve se radiovými vlnami ohřeje a ionizuje pracovní látka, kterou může být argon nebo vodík, čímž vznikne elektricky nabitá plazma. Tato elektricky nabitá látka je pak prudce urychlena magnetickým polem a proudí z trysky ven. Plazma má přitom údajně teplotu až jedenáct miliónů stupňů, proto musí být důkladně izolována. Nový motor VASMIR v sobě bude kombinovat výhody klasického a iontového motoru. Na jedné straně vysoký tah, na druhé straně minimální spotřeba paliva.

Podstatnou nevýhodou těchto motorů je poměrně velká spotřeba elektrické energie. V rámci zkoušek se například používal zdroj energie o výkonu 100 kW. Pro představu, cesta na Mars by vyžadovala na palubě lodi přítomnost elektrárny o výkonu 200 MW. V budoucnu by však tento typ pohonu v kombinaci s jaderným pohonem mohl znamanat revoluci ve vesmírném létání.