Betonová věž v Rusku ukrývá nejhlubší díru na světě. Kdysi byla sovětským vědeckým projektem
Druhá polovina minulého století byla ve znamení zbrojního, vesmírného i vědeckého závodu mezi USA a tehdejším SSSR. Z této doby pochází průlomové milníky lidstva, stejně jako řada podivných projektů a světových rekordů. Jedním z nich je také zvláštní betonová věž na ruském poloostrově Kola.
Stavba samotná zas až tak výjimečná není, což se ale nedá říct o nenápadném kovovém uzávěru v zemi. Za touto ocelovou zátkou připevněnou silnými šrouby se totiž ukrývá sovětský výzkumný vrt, který je nejhlubším na světě. Otvor v zemi je třikrát hlubší než jakýkoliv vrt vytvořený člověkem a sahá 12 kilometrů do útrob zemského pláště.
Američané v šedesátých letech spustili výzkumný projekt hlubokomořských vrtů, aby se dozvěděli více o složení zemské kůry, což Sověty rozhodně nenechalo chladnými. V reakci na americký výzkum zahájili v roce 1970 projekt hloubkového vrtu na poloostrově Kola.
Poloostrov Kola nebyl pro tento účel vybrán náhodou. Již tenkrát vědci správně tušili, že už pouhých několik kilometrů pod povrchem mohou teploty dosahovat o desítky stupňů Celsia více než na povrchu. Proto tým sovětských geologů vybral místo, jehož povrch je mnohem chladnější, než bývá běžné.
Tak vznikla nejhlubší „díra“ v zemi, jejíž vrtání trvalo neuvěřitelných dvacet let. K tomuto účelu sovětští inženýři také zkonstruovali do té doby nevídanou vrtnou technologii ze speciálních slitin, která měla zdolat prakticky jakoukoliv překážku.
Po čtyřech letech vrtání pokořili vědci značku 7 km. Během této doby pokračovaly práce poměrně hladce a úsilí také přineslo převratné objevy. Odborníci například zjistili, že hluboko v zemské kůře je složení hornin identické jako na Měsíci. V hloubce okolo šesti kilometrů zase objevili mikrofosilie 24 druhů primitivních organismů, které žily před stamiliony let.
Hloubka 7 000 metrů se pro vědce ukázala jako fatální. Od této hranice museli inženýři čelit neustálým nehodám, neúspěchům a neustálému boji s podpovrchovými skalami. Každý další kilometr byl doprovázen potížemi, které vyvrcholily ve chvíli, kdy vrtná souprava narazila na 2,7 miliardy let starou skálu. Tuto tvrdou masu v hloubce 12 kilometrů na svou dobu pozoruhodná technologie již nedokázala překonat.
Teploty v těchto hloubkách dosahovaly často přes 200 stupňů Celsia, což bylo téměř dvakrát tolik, než vědci předpovídali. Legendy z těchto dob uváděly, že při dosažení hloubky 12 kilometrů zvuková zařízení zachytila jakési sténání z nitra země, které bylo považováno místními za ozvěny z pekla.
Po celém Rusku a zemích bývalého SSSR se dodnes nachází mnoho tajemných objektů. Jedním z nich je také přísně tajná radarová základna, která se nachází na území dnešního Lotyšska (čtěte: Město duchů v Lotyšsku bylo tajným vojenským zařízením SSSR, ukrývalo radarovou základnu).
