Vědci zveřejnili studii, která hodnotí život v oblasti Černobylu 32 let od katastrofy. Výsledky jsou zarážející

Existuje totiž řada rostlinných, ale i zvířecích druhů, kterým, jak se zdá, jaderná havárie více či méně prospívá.

Krátce po půlnoci 26. dubna 1986 se jméno Černobyl stalo synonymem nejhorší jaderné katastrofy v dějinách. Čtvrtý blok jaderné elektrárny na severní Ukrajině explodoval po chybně provedeném bezpečnostním testu a vytvořil obrovský radioaktivní mrak, který se šířil po celé Evropě.

Havárie po sobě zanechala neobyvatelnou uzavřenou zónu o rozloze přibližně 1000 kilometrů čtverečních včetně několika měst. Po letech výzkumů se ukazuje, že přes vysoké množství radiace se tato oblast stala velice zajímavou druhovou rezervací. Některým populacím tvorů se zde totiž bez člověka velice daří.

Více než třicet let výzkumu ale také ukazuje, že většina života zasaženého ionizujícím zářením si s následky havárie poradit nedokázala. Existují však výjimky, které vědce nutí k zahájení diskuze na téma reálných dopadů na organismy v zamořených zónách, jako je Černobyl nebo Fukušima.

Vědci například zjistili, že některé mikroorganismy katastrofu dokázaly rychle využít ve svůj prospěch a postavili na ní doslova svůj populační boom. Pro jiné, zejména větší organismy, důsledky ozáření znamenají stejnou zkázu jako pro člověka.

Asi nejzajímavější je hojný výskyt hub bohatých na melanin Cladosporium přímo uvnitř vybuchlého reaktoru. Vědci u těchto hub zjistili, že nejenže dokáží ionizující záření tolerovat, ale na radioaktivitě doslova hodují.

Vědci také studovali růst sójových bobů uvnitř zóny a porovnali je s boby ze zdravých oblastí. Zjistili, že tato odolná rostlina si dokázala s radiací poradit, přesto se ale od „zdravých“ bobů liší. Ty z Černobylu totiž musely vyčerpat velké množství bílkovin, o kterých je známo, že na sebe váží těžké kovy.

Jiné výzkumy jsou ale již poměrně znepokojivé. Vědci například prokázali, že v zamořené zóně se výrazně zpomalil například rozklad spadlých listů. Tento fakt je způsoben vyhynutím některých mikroorganismů, které tuto činnost v přírodě zastávají.

V celé zóně je bujná zeleň a dříve čtyřicetitisícové město Pripjať pomalu mizí v zeleném porostu. Existují ale výjimky, jako je přibližně 10 čtverečních kilometrů borového lesa, který zasáhla extrémně silná dávka radiace. Stromy byly doslova spáleny a posléze byla celá oblast srovnána se zemí. Dodnes zůstává místo takzvaného Rudého lesa nejvíce zamořenou oblastí v celé zóně.

Jedni z nejvíce postižených tvorů byli ptáci, u kterých vědci prokázali celou řadu mutací a výrazný úbytek druhů v celé oblasti. U některých druhů byly navíc objeveny degenerativní úbytky mozkové tkáně.

Jedním z nejvíce překvapujících objevů posledních let je množství savců, které se po havárii vrátilo do lesů. Populace menších savců, jako jsou myši a jiní hlodavci, jsou přibližně stejné jako předtím. Zpět jsou také jeleni a velký počet divokých prasat. Divoká prasata z Černobylu vykazují poměrně velké dávky radiace a dnes pobíhají po celé Evropě.

Asi nejvíce z katastrofy získala populace vlka šedého, který je dnes zdaleka nejrozšířenějším predátorem v celé oblasti. Díky absenci člověka je tato plachá psovitá šelma ve svém pravém ráji. Velký počet ale nemusí znamenat zároveň zdraví. Podle výzkumníků to pouze znamená, že lidská činnost je pro tyto tvory mnohem horší než domov zamořený radiací (čtěte: Vlci ze zamořené oblasti Černobylu cestují napříč Ukrajinou. Divoký život uvnitř zóny vzkvétá).

Ze zamořené zóny bylo evakuováno více než 350 tisíc lidí. Těch, kteří oblast odmítli opustit, je nejméně kolem tisíce. Tito lidé dnes umírají ve většině případů na stáří než na účinky radiace a pouze u hrstky z nich se podařilo prokázat přímou souvislost jejich úmrtí vlivem ionizujícího záření.

Černobyl tak dnes vědcům slouží jako velice cenná laboratoř pro získání zkušeností, které využijí v moderních technologiích jaderné energie. Zóna také poskytuje informace o účincích radiace na nejrůznější organismy, jelikož v této oblasti jsou znalosti lidstva stále velmi mlhavé.