Měsíc, který se podobá hvězdě smrti, obíhá kolem Saturnu. Vědci odhalili další jeho tajemství
Pokud je nová analýza správná, tak se Saturnův měsíc Mimas připojí k dalším měsícům sluneční soustavy, jako je Europa a Enceladus, které disponují oceány kapalné vody pod svým povrchem. Pokud se vědecká hypotéza skutečně potvrdí, rozšíří to znalosti a chápání astronomů okolo těchto objektů potenciálně vhodných pro existenci života.
Vzhledem k tomu, že je povrch měsíce Mimas silně posetý krátery, vědci nepředpokládali, že je to jen zmrzlý svět bez geologické aktivity, která by pod jeho pvrchem umožnila udržet vodu v tekutém stavu. Jak ale ukazuje nová analýza, pravděpodobně se mýlili, a tím se značně mění jejich představa o tělesech, která mohou potencionálně hostit život.
Život bez Slunce
Na Zemi se život z větší části spoléhá na sluneční světlo až na několik míst, kde živé organismy získávají energii jiným způsobem. Například v temných hlubinách oceánů existuje život seskupený kolem hydrotermálních průduchů, které uvolňují teplo a živiny z nitra Země. Zde se život nespoléhá na fotosyntézu, ale na chemosyntézu využívající chemické reakce k syntéze potravy.
Právě z těchto míst vědci čerpali inspiraci pro pátrání po mimozemském životě. Zejména pak ve chvíli kdy zjistili, že Jupiterův měsíc Europa a Saturnův měsíc Enceladus ukrývají pod svou ledovou kůrou tekuté oceány. Geologická aktivita hluboko uvnitř měsíců, která je poháněná přílivovým natahováním a tahem způsobeným gravitačními interakcemi s jejich příslušnými planetami, generuje dostatečné teplo na to, aby voda pod povrchem nezamrzla.
Odchylky v datech sondy Cassini
Mimas však do této skupiny měsíců zřejmě nepatřil. Je blíže Saturnu a má mnohem eliptičtější oběžnou dráhu než Enceladus, což znamená, že by měl zažít silnější příliv a odliv - přesto je jeho aktivita mnohem nižší než aktivita Enceladu. To vedlo vědce k závěru, že Mimas je pravděpodobně zmrzlý, pevný a tedy i méně náchylný k deformaci, která by ho zahřívala.
Vědci však u tohoto záhadného měsíc zjistili díky měření sondy Cassini odchylky, které naznačují, že jeho jádro není pevně spojeno s povrchem. Díky tomu dochází k jakémusi kolébání, takzvané libraci. Jedním z původů tohoto jevu může být přítomnost obrovského množství vody mezi jádrem a povrchem měsíce.
Vědci proto provedli analýzu složení měsíce pomocí počítačových modelů a zjistili, že ledová krusta měsíce má tloušťku 24 až 31 kilometrů. Pod ledovým příkrovem pak nejspíše víří globální oceán. Zda se však toto zjištění v budoucnu potvrdí, je zatím nejisté, protože bude potřeba přítomnost sondy v jeho blízkosti. Dále čtěte: (V tomto století se klima výrazně změní. Hurikány budou v oblastech, kde se neobjevily miliony let).
Zdroj: Sciencealert, Southwest Research Institute.
