Jak působí na lidský organismus radioaktivní záření a jak si zachránit život v případě jaderného útoku
Spolu s příchodem války od Evropy se přiblížilo také riziko jaderného útoku nebo havárie. Slova radioaktivní nebo jaderný budí v lidech automaticky pocit nejistoty a strachu. Experti se shodují, že míra rizika zapojení jaderných zbraní je velice nízká, přeci jen je ale dobré vědět, jak se v případě ohrožení zachovat a čemu se vyhnout.
Radioaktivita je všude kolem nás a je běžnou součástí přírody. Nejčastěji se s vyšším množstvím záření setkáváme například během rentgenu, ale i při konzumaci banánů. Ve vyšším množství je však ionizující záření pro lidský organismus vysoce škodlivé.
Řetězová reakce
Radioaktivita je fyzikální děj, při kterém se atomová jádra samovolně přeměňují (rozpadají). Při tom dochází k emisi ionizujícího záření, které má tak vysokou energii, že je schopno vyrážet elektrony z jiných atomů, a tím způsobit jejich ionizaci. Za průkopníky radioaktivity se považují francouzský vědec Antoine Henri Becquerel a manželé Curieovi.
Existují hned dva druhy ionizujícího záření, které se dělí podle účinků na lidský organismus. Obecně je záření pro živé organismy nebezpečné, přesto ho často využíváme. V některých medicínských oborech je ionizující záření nepostradatelné pro léčbu vážných onemocnění, nejčastěji se však používá jako technologie zobrazování v rámci RTG nebo CT přístrojů.
Vliv na organismus
Záření způsobuje v buňkách ionizaci atomů a molekul, které se tím stávají velmi reaktivní, vyvolávají chemické reakce a buňku usmrtí. Pokud tento impuls nedokáže buňku zabít, může docházet ke změně genetické informace (reakce radikálů – reaktivních částic s DNA buňkami), která následně vede k programované smrti buňky. V horším případě buňka zmutuje, a to může způsobit vznik dalšího nádorového onemocnění i několik let po samotném ozáření. Nejvíce zasažené ionizujícím zářením jsou zpravidla buňky, kde dochází k rychlému dělení, tedy kostní dřeň, střevní epitel, nebo embrya.
Ozáření se ale projevuje většinou až s odstupem času, a to nejčastěji zmíněnou mutací buněk. Pokud dávka ozáření překročí určitou hodnotu, poškození buněk může být bezprostřední, a to se pak nazývá nemoc z ozáření. Typickým příkladem mohou být lidé zasažení během jaderné havárie v Černobylu, kteří umírali v důsledku zranění způsobeným ozářením. V některých oblastech je dodnes pozorován nárůst některých typů nádorových onemocnění.
Způsob ochrany před zářením
Pokud dojde k jadernému útoku nebo havárii, nejdůležitějším je čas a množství záření, kterému je osoba vystavena. Velmi efektivní ochranou proti záření je stínění vhodným materiálem, který je schopen záření pohltit. Pro gama záření jsou ideální materiály s velkou molekulovou hmotností, například olovo, ale také beton (používá se příměs barytu pro zvýšení ochrany) s dostatečnou tloušťkou.
Dalším důležitým krokem je zabránit kontaminaci radioaktivními látkami. Nebezpečná je povrchová, ale ještě více vnitřní kontaminace. Při vnitřní kontaminaci je organismus zářením zatěžován dlouhodobě zevnitř. Radionuklid vstoupí do metabolismu a může se hromadit v určitých orgánech, které jsou bezprostředně vystaveny účinku záření. Proto je důležité v zasažené oblasti nosit ochranný oděv a pomůcky, kterými zabráníme povrchové kontaminaci. Také je důležité naučit se správně odkládat ochranné pomůcky a dekontaminovat, aby nedošlo k sekundární kontaminaci z oděvu. Dále čtěte: (Mezinárodní vesmírná stanice v ohrožení není. I americký kosmonaut se má vrátit domů v ruské kosmické lodi).
Zdroj: Independent.
