Dávná indiánská civilizace dokázala provádět operaci lebky při vědomí. Jak to, že byli úspěšnější než moderní lékaři?
Vědci přišli se zajímavým výzkumem, jehož cílem bylo zjistit, jak úspěšná mohla být trepanace, kterou prováděli indiáni v Incké říši. V době, kdy Incká civilizace obývala území několika jihoamerických států, nebyl tento druh operace ničím výjimečným. Vědce ale překvapila až 80procentní úspěšnost těchto zákroků, které se navíc prováděly s absencí jakýchkoliv moderních léků.
Podle autorů studie začali indiáni s trepanacemi v souvislosti se smrtelnými poraněními hlavy, kterými bojovníci trpěli v krvavých bitvách. Díky tomu dokázali zamezit otokům mozku, který v mnoha případech znamená smrt. Trepanace mohly mít podle vědců ale také rituální účel, protože našli množství lebek, které nevykazovaly žádná poranění.
Výzkumníci svou pozornost věnovali šedesátce lebek pocházejících z Peru z doby 400 let před naším letopočtem až do 16. století našeho letopočtu. Z lebky se dá velice snadno poznat, zda pacient zákrok přežil a celkový počet přeživších je velice překvapil. U nejstarších operací bylo procento přeživších asi 40 procent. O několik století později tato starověká civilizace dosáhla až 83procentní úspěšnosti.
Výrazný pokrok experti zjistili nejen v úspěšnosti zákroků, ale také kvalitě jejich provedení. Velikost provedených otvorů se s postupem času výrazně zmenšila a k jejich vzniku byla potřeba menší síla, díky tomu se také snižovalo riziko poškození mozku.
Pro srovnání lékaři v devatenáctém století dokázali trepanaci provádět pouze s 50 procenty úspěšnosti. Přestože se zranění způsobené střelnými zbraněmi během novodobých válek nedají srovnat s poškození tupými předměty, je schopnost dávných Inků velmi obdivuhodná (čtěte: Genetický výzkum potvrdil legendy o původu dávné indiánské civilizace).