Obří díra v Turkmenistánu hoří už více než padesát let. Pokusí se ji znovu uhasit
Turkmenský prezident Gurbanguly Berdimuhamedow oznámil, že se znovu pokusí uhasit takzvanou bránu do pekla - více než padesát let hořící kráter v poušti. Okolnosti vzniku této turistické atrakce nejsou známy, ale spekuluje se, že za jejím vznikem stojí sovětské pokusy o těžbu zemního plynu, který nyní z jámy uniká.
Tento hořící kráter se nachází v poušti Karakum a podle turkmenského prezidenta ohrožuje nejen životní prostředí, ale také životy lidí, kteří se kolem jámy pohybují. Podle Berdimuhamedowa by se navíc tento plyn mohl dát zužitkovat, a zlepšit tak životní úroveň v zemi.
Cenné přírodní zdroje
„Ztrácíme cenné přírodní zdroje, ze kterých bychom mohli mít značné zisky. Ty bychom mohly využít ke zlepšení života našich lidí,“ řekl prezident v televizních poznámkách. Úřady podle něj mají najít řešení, jak hořící kráter uhasit.
Podobné nařízení už turkmenský prezident vydal v roce 2010, stejně jako v minulosti jeho předchůdci - žádný z pokusů o uhašení jámy však nebyl úspěšný. Brána do pekla je však i přes sporné negativní vlivy na životní prostředí, významnou turistickou atrakcí v zemi.
Sovětský pokus
Okolnosti vzniku jsou dosud nejasné, jedna z teorií hovoří o sovětském neúspěšném pokusu o těžbu tohoto ložiska z roku 1971, ale nikdy se tuto souvislost nepodařilo prokázat. V roce 2013 zkoumal kráter kanadský průzkumník George Kourounis, který došel k závěru, že příčiny vzniku kráteru nelze prokázat.
K tomuto závěru ho vedly informace o tom, že kráter byl podle některých záznamů v poušti už v 60. letech, přičemž hořet začal až o dvacet let později. Že se však jednalo o jeden z mnoha sovětských neúspěchů, však vyloučit nelze, protože jakýkoliv neúspěch byl v sovětské éře pečlivě utajován. Dále čtěte: (Na dně oceánu hledali vrak potopené lodi. V hloubce šesti kilometrů však vědce překvapil jeden z nejzáhadnějších tvorů planety).
